Jak se projevují úzkosti u dětí: kdy vyhledat podporu psychologa a/nebo terapeuta

Autor: Family Hub

Úzkost už dávno není jen problémem dospělých. Téměř 50 % klientů Family Hubu tvoří děti a teenageři do 15 let. A děti – stejně jako dospělí – zažívají stres, strach a nejistotu. Rozdíl je v tom, že dítě často nedokáže své pocity přesně pojmenovat. Často se proto úzkost somatizuje, projeví se chováním nebo změnami nálady. kdy je vhodné vyhledat odbornou pomoc a navštívit psychologa a/nebo terapeuta?

Co je to úzkost u dětí?

Úzkost je přirozená reakce na stres nebo pomyslnou či skutečnou hrozbu. V běžném životě je zdravá – pomáhá nám vyhnout se nebezpečí nebo se připravit na náročné situace. Problém nastává, když je úzkost příliš častá, intenzivní nebo brání dítěti v běžném fungování doma, ve škole nebo v kolektivu a mezi přáteli.

Nejčastější projevy úzkosti u dětí

1. Tělesné potíže

• Bolesti břicha nebo hlavy bez jasné lékařské příčiny

• Nevolnost, zvracení, časté nucení na toaletu

• Bušení srdce, zrychlený dech, napětí ve svalech

• Potíže se spánkem – usínání, noční buzení, noční můry

2. Změny v chování

• Odmítání chodit do školy, kroužků nebo mezi vrstevníky

• Vyhýbání se určitým situacím (např. návštěva kroužku, mluvení před třídou)

• Přehnaná přilnavost k rodičům 

• Náhlé záchvaty pláče, vzteku nebo úzkostné záchvaty

3. Emoční projevy

• Nadměrné obavy a katastrofické scénáře („Co když umřeš?“, „Co když se mi něco stane?“)

• Strach ze selhání 

• Perfekcionismus 

• Pocity nejistoty, nízké sebevědomí, sebepodceňování

• Náladovost, podrážděnost, uzavřenost

4. Vliv na učení a sociální život

• Problémy se soustředěním, roztěkanost

• Pokles školního výkonu

• Odmítání domácích úkolů

• Izolace od kamarádů, z kolektivu až úplné vyhýbání se sociálním kontaktům

Jak úzkost u dětí vypadá podle věku?

• Předškolní děti: mohou být plačtivé, příliš závislé na rodičích, mít potíže s odloučením až separační úzkost (např. při příchodu do školky).

• Mladší školní věk: časté tělesné potíže, obavy ze školy nebo smrti blízkých.

• Dospívající: častěji se objevuje perfekcionismus, sociální úzkost, snížené sebevědomí nebo sklon k izolaci, sebepoškozování, sklon k závislostem.

Kdy vyhledat pomoc?

Dětská úzkost je normální do určité míry. Může však nastat situace, kdy si rodič neumí rady. Nebo když obavy rostou. Vyhledat pomoc a podporu odborníka je vhodná, pokud:

• úzkost dítě omezuje v běžném životě (nechce chodit do školky, do školy, nekomunikuje, nechce opustit svůj pokoj, dům)

• příznaky přetrvávají několik týdnů nebo dokonce několik měsíců

• úzkost je spojena s výrazným strachem, tělesnými potížemi nebo změnou osobnosti

Nejen v těchto situacích je důležité všímat si dítě víc, nedat však znát vlastní obavy ani projevovat se přehnaně ochranitelsky. Návštěva psychologa nemusí hned znamenat, že s dítětem je něco v nepořádku. Možná jen potřebuje najít způsob, jak zvládat vlastní obavy a stres. Jak se stát odolnějším. Nebo naopak příčina je skrytá a bez odborné pomoci se dítě nesvěří. Neznamená to, že selhali rodiče. Když dítě bolí zub, taky s ním navštíví zubaře. Naštěstí dnešní generace rodičů nevnímá psychologickou péči jako něco, co by je nebo jich děti stigmatizovalo. A to je velký posun ve srovnání s předchozími generacemi. 

Úzkostné děti často nechtějí „zlobit“ – pouze trpí a potřebují pochopení. Všímavost k jejich projevům je prvním krokem k tomu, aby se necítily samy a mohly se naučit zvládat své emoce zdravým způsobem. Včasná pomoc a podpora odborníka může znamenat zásadní rozdíl pro jejich budoucí duševní zdraví.

Autor: Family Hub