Jak pomoci dětem, aby rozuměly emocím i samy sobě
Ráno se vypravujete do školky a dítě se vzteká, protože si s sebou nemůže vzít hračku, kterou chce. Možná Vám běží hlavou: Proč tak vyvádí a co mám udělat, aby to co nejrychleji skončilo?
Podobné situace zná spoustu rodičů. Obzvláště na veřejnosti se rodiče často snaží emoci rychle zastavit. Tlak na její okamžité „vyřešení“ ale nemusí být tím nejlepším řešením.
Jak tedy dítěti pomoci, aby se se svými emocemi naučilo pracovat?
Proč je důležité, aby dítě rozumělo tomu, co cítí
Emoce nejsou problém, který je třeba vyřešit. Jsou to informace. A také přirozená součást prožívání, podobně jako hlad nebo únava.
Děti, které se učí své emoce rozpoznávat a pojmenovávat, mívají lepší předpoklady pro zvládání stresu a konfliktů i pro navazování vztahů s druhými lidmi.
Cílem není, aby bylo dítě pořád šťastné. Důležité je, aby lépe rozumělo tomu, co se v něm odehrává a aby se učilo pracovat se vztekem, smutkem nebo strachem a umělo je bezpečně vyjádřit.
Práce s emocemi je dovednost
Porozumět emocím se dítě učí, podobně jako jiné dovednosti. Dítě se učí emoce pojmenovávat i díky vztahům s dospělými a díky zkušenosti, že může své emoce bezpečně prožívat.
Než dokáže emoce vyjádřit slovy, často nám je ukazuje svým chováním – například křikem, útěkem nebo odmítáním. To, co na první pohled vypadá jako vztek, může být také strach, stud, smutek nebo bezmoc. Proto děti potřebují, abychom jim pomáhali hledat slova pro to, co právě prožívají.
Čemu bychom se měli jako rodiče vyhnout
Některé reakce, po kterých jako rodiče automaticky saháme, dítěti nemusí pomáhat. Níže jsou uvedeny příklady takových reakcí:
Zlehčování – „To nic není.“
I když se z pohledu dospělého stala jen maličkost, dítě může prožívat skutečnou ztrátu nebo zklamání. Při opakovaném zlehčování si může začít odnášet, že jeho pocity nejsou důležité nebo že o nich nemá mluvit.
Rychlé zastavování emocí – „Nebreč.“
Opakované zastavování může v dítěti posilovat dojem, že některé emoce není vhodné ukazovat ostatním.
Hledání řešení dříve než naslouchání – „Tak vyhraješ příště.“
Jako rodiče chceme problém přirozeně rychle vyřešit. Nejprve však dítě potřebuje vědět, že ho slyšíme a prožít svou emoci. Poté po něj může být jednodušší přijímat naše návrhy a hledat společné řešení.
Než se pustíte do dávání rad, zkuste nejprve pojmenovat, co dítě prožívá a dát mu najevo, že jeho emoce dávají smysl.
Jak dítě učit mluvit o emocích
V běžných situacích můžete vyzkoušet tři jednoduché kroky: pojmenování, ujištění a přijetí.
Pojmenování – pojmenujete, co podle vás dítě právě prožívá:
„To vypadá, že tě to hodně zklamalo.“
Ujištění – dáte najevo, že jeho reakci chápete:
„Chápu, že tě naštvalo, že jsme to nekoupili.“
Přijetí – dítě ví, že jeho emoce je v pořádku a že v tom není samo:
„Je v pořádku se zlobit. Jsem tady s tebou.“
Přijímáme dítě a jeho emoci, ne každé jeho chování. Je v pořádku mít vztek, ale není v pořádku někoho bouchat.
Nemusíte vždy přesně odhadnout, co dítě cítí. Pokud řeknete „zlobíš se“ a dítě ve skutečnosti prožívá zklamání, může vás opravit. Nabízením různých emocí a pojmenování rozšiřujete jeho emoční slovník.
Jak můžete pojmenování emocí trénovat doma
Práci s emocemi můžete přirozeně zapojit do běžného dne.
Večerní povídání
Zeptejte se například: „Jakou silnou emoci jsi dnes cítil/a?“
Hledání emocí v pohádkách
Otázky jako „Jak se asi teď cítí ta princezna?“ mohou rozvíjet slovní zásobu pro emoce, empatii i schopnost nahlížet situaci z pohledu druhých.
„Jak se cítí medvídek?“
Pokud je pro dítě obtížné mluvit přímo o sobě, může nejprve popisovat pocity oblíbené hračky nebo pohádkové postavy.
Kreslení emocí
Někdy je pro dítě snazší emoci nakreslit než vyslovit.
Emoční kartičky
Mohou se využít k pantomimě, povídání, vybírání karty podle aktuální nálady nebo jako součást ranního či večerního rituálu.
Emoční karty a kniha s příběhy o emocích Povyrůst jsou vytvořené právě proto, aby měli rodiče po ruce konkrétní pomůcku pro chvíle, kdy je obtížné o emocích mluvit. Najdete je také v čekárnách a praxích dětských terapeutů ve Family Hub.
Pokud chcete doma přirozeně rozvíjet slovní zásobu pro emoce a vytvářet více příležitostí ke společnému povídání, můžete si emoční karty, knihu s příběhy i online kurz o dětských emocích pořídit domů. Jako klienti Family Hub máte s kódem FH10 slevu 10%.
Kdy může být vhodná podpora odborníka
Prožívání náročných emocí je běžnou součástí zdravé dětského vývoje a s podporou rodiče je děti často dokáží zvládnout. Někdy je ale vhodné vyhledat odbornou pomoc, například pokud:
je zřejmé, že dítě něco trápí, ale dlouhodobě o tom nedokáže mluvit ani s pomocí rodiče,
náročné emoce jsou velmi časté, dlouhotrvající nebo výrazně narušují fungování dítěte či celé rodiny,
dítě se stále více uzavírá do sebe nebo přestává zvládat činnosti, které dříve zvládalo,
objevuje se sebepoškozování, silné úzkosti, výrazná agresivita nebo jiné projevy, se kterými si dítě ani rodina nevědí rady.
Terapie není jen místem pro řešení konkrétního problému. Může být také bezpečným prostorem, ve kterém se dítě učí lépe rozumět samo sobě. Vyhledání odborníka není selháním rodiče. Naopak může být známkou toho, že vám na dítěti záleží a chcete mu pomoci.
Závěr
S vaší podporou se dítě může učit rozumět emocím v každodenních chvílích. Pokaždé, když dítě zažije, že jeho prožívání dává smysl a že má Vaši podporu, udělá další krok k tomu, aby se v sobě lépe vyznalo, rozumělo svým emocím a dokázalo zvládat i náročné situace.
O autorce
Mgr. Kateřina Zemánková je dětská psychoterapeutka, která působí ve Family Hub a zároveň je zakladatelkou projektu Povyrůst, který pomáhá rodičům lépe rozumět dětem a jejich emocím. V rámci Povyrůst tvoří praktické materiály pro rodiče a děti, emoční karty, knihu a online vzdělávání.