Duševní zdraví dětí a dospívajících a pomoc psychologa či terapeuta už dnes není vnímáno jako stigma

Autor: PhDr. Václav Mertin

Uznávaný odborník PhDr. Václav Mertin se specializuje na psychologické poradenství pro děti, rodiče dětí a dospívajících se vzdělávacími a výchovnými problémy. Pravidelně publikuje v pedagogických periodikách. Odborně se zajímá zejména o obecnější otázky uplatnění psychologie ve školství, individualizace vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a také nabízí poradenství pro rodiče. A je jednou z hlavních tváří Family Hubu.

Přijímáme jako fakt, že výrazně narůstají počty dětí i dospívajících, kteří potřebují psychologa či dokonce psychiatra, a jejichž rodiče pro ně i pro sebe tuto pomoc vyhledávají. Není se co divit, že kapacity těchto služeb jsou nedostatečné, takže díky za každé jejich i sebemenší posílení.

Nemůžeme si myslet, že existuje jediná příčina nárůstu problémů mladé generace. Zcela určitě hraje nepříznivou roli čas strávený hraním her a na sítích. I když patrně nejde jen o samotný čas, ale zejména o obsah. V tomto případě je třeba povzbudit rodiče, aby se systematicky a setrvale snažili tento čas omezovat. Někdy trochu pomůže víc společných aktivit – na mobil zbývá méně času. Covid jako vysvětlení postupně ustupuje do pozadí, ale úplně bychom ho vynechat neměli – zejména u těch trošku starších, kteří v izolaci prožili kus vývojového období, kdy bezprostřední vrstevnické vztahy představují podstatný hybatel vyspívání. Nezapomínejme na rodinné starosti – rozvody, rozchody. Rovněž vzdělání připisujeme dnes mnohem větší význam, z čehož vyplývá podstatně větší a sofistikovanější tlak na dítě. Přechod z dětství byl složitý i před léty – jen dnes jsou děti ještě dříve tělesně vyspělejší, o to méně si se všemi změnami vědí rady. Navíc jejich oficiální pozice ve společnosti je stále: dítě.

Nerad bych dráždil, ale žijeme v relativním blahobytu, takže máme větší prostor zabývat se psychikou, na kterou v době strádání není prostor ani čas. Navíc vzrostly psychologické poznatky i povědomí o nich ve veřejnosti. Rovněž jsme všichni mnohem citlivější na jakoukoli nepohodu než dřív – rodiče, učitelé i samotné děti. Nad čím dřív dospělí mávli rukou a nechali dítě, ať se s tím vypořádá samo, dnes všichni dříve hledají externí pomoc.

Zkrátka, dnes si nelze nevšímat nepohody dětí, jak tomu bylo dřív.  Až na výjimky ji dnes bereme vážně. Navíc, návštěva psychologa ztratila punc zvláštnosti a svým způsobem i signál o nenormálnosti. Popovídat si s psychologem, případně k němu nějakou dobu docházet, je pokládáno za vcelku běžnou záležitost.